Vojensko.cz

Ahojda jahoda lupínci. Dlouho jsem se neozval, tak nějak jsem potkával neustále sám sebe a podobně. Také nějak jsem neměl chuť, když vidím jak stále na tyto řádky přibývá příspěvků s jejich autory. No, to byl pokus o vtip. Co mi ale leží na srdci, tak místo nám všem dobře známé a mnou osobně milované. On ten náš Soumarský Most nejen že dýchá historií a jako důležitý bod na starověké obchodní cestě byl mnohokrát vzpomínán jako součást Zlaté stezky staré přes tisíc let, ale měl obrovský význam i ve středověku jako významná cesta do Bavor, ale i v létech daleko a daleko pozdějších. Váží se na něj i krvavé vzpomínky z dob budování tzv. Volarských šancí, ale i pak při osídlování pohraničí a i při výkonu služby k OSH. Já osobně mám na tato krásná místa vzpomínek mnoho, nejen jako místo k rekreaci a kochačce ať na lodi, nebo kolem meandrů řeky. Jen bych vzpoměl takové tři příhodičky v souvislosti se Soumarákem. Ta první byla asi tak v roce 1976, kdy ráno jsem se asi pozapoměl u nějaké slečny a tudíž jsem nestíhal odjezd gazu z Volar, no a Ferda ten v žádném případě nečekal. Tak jsem se tedy vydal na stopa, nebo i pěškobus. Měl jsem ovšem kliku, asi po deseti minutách jel kolem mně praporní pětimístný gazík s Ujovo zástupcem. Pochopitelně, že Jaroslav Alt (pozdější NŠ domažlické brigády), jel tehdy k nám na kontrolu. Naložili mě a hurá směr Soumarák. Jak jsme přijížděli k železničnímu přejezdu, tak Alt se s bohorovným klidem podíval na náramkové hodinky a prohlásil, že touto dobou zde nic nejezdí. Sotva jsme přejeli přejezd, tak s velkým rámusem nás minula drezína. No, mohl jsem štípat pětku drát. To byl ale opravdu suchý humor, který miluji. Ovšem za jiné situace. Konečně, vše včetně kontroly i slečny dopadlo dobře. Ten přejezd mě ovšem strašil i nadále. Mohlo to být asi tak o rok později, opět cesta z Volar do služby. Velitelský gaz, řidič Vláďa Poláček, zvaný Jakub a my spolu s Ivanem Klapáčem. Situace podobná té první, jenomže jaksi nám auto chcíplo na přejezdu.