Vojensko.cz

Ještěže byl Jakub šikulka a rychle nastartoval. Kdo si na gaz vzpomínáte, tak se startoval takovým pedálkem nad plynem a někdy to zlobilo. No a to řazení, tak to je také kapitola. Zpátečka naproti jedničce a tak se Jakubovi honem podařilo ji tam dát a vycouvali jsme z přejezdu. Pochopitelně, že vlak už hučel tak na 10 metrů. Už předtím měl Ivan dvířka otevřené k vyskočení, jen asi já bych to nestihnul. Honem rychle odklopit a ven. No, nevím, nevím. Tak díky Jakube a vzpomínka patří Tobě. Ostatně, řada spolusloužících už koncem vojny ani nevěděla, že Jakub se ve skutečnosti jmenuje Vladimír :-) Pryč ale od kolejí a zpět k řece a starému mostu. Ten původní, dřevěný byl krásný, dnes jej nahradilo monstrum a už to vskutku není ono. Bylo to tak někdy v osmdesátých létech a bylo nutné sprovoznit a vykonat nějaké kondiční jízdy s OT-64. Už si nepamatuji, který to byl skoťák, ale jeli jsme od Žlebů do Volar a právě na Soumaráku slyším nějaký divný zvuk vycházející z ótéčka. No sichr, jakýmsi nedopatřením, nebo trémou řidič spustil propelery (lodní šrouby) a jako kouzlo nechtěného právě na mostě. Oni kluci nebyli v OT tak často a moc vyježdění, takže jsem to okomentoval tím, že opravdu se nemusíme plavit přes řeku, že pojedeme po mostě, který je sice omezen deseti tunami, ale nás jistě uveze. Jezdí po něm tun čtyřicet s dlouhým dřívím a pokud bychom jeli přes řeku, tak bych volil brod a navíc možná bychom jeli i suchým kolem. To jsem vše stihnul mu sdělit do mikrofonu u šlimafonu, ovšem propelery hrčely statečně i dál cestou do Volar. To asi pro případ, že bychom najeli na nějakou louži. Tak lupínci jestli čte někdo tyto řádky a toto se jej týká, tak se práskněte. Dalo by se jistě vyprávět mnoho dalšího, ale nechám si něco na příště. Tak se polepšete lupínci ve psaní a páček žlebáček.