Vojensko.cz

Když jsem tedy u toho sněhu, tak se vlastně moc nedalo jezdit, byli jsme všichni rádi, že jsme se dostali na Soumarák a do Volar, do Stožce pro nákup a poštu. Ovšem nejdůležitější byla snaha vždy udržet sjízdnou již zmíněnou cestu na Hliniště a pak vlevo Kostelní cestu. Těch zapadlých Gazů, později Uazů třeba s řetězy bylo opravdu neúrekom. Jaká byla radost, když občas přijeli silničáři s pluhem, nebo lesáci s Tatrou se šípem. Ovšem někdy ani to nestačilo, musel nastoupit do "práce" Detík a někdy i silnější "Stalinec". Krásnou vzpomínku mám právě na lesáckou Tatru se šípem. Jednou jsem tak plácnul s Kládou někde u kávy, že to je vlastně "ošípaná" Tatra. Netrvalo dlouho, za nějaký čásek když jsem měl službu, volal vechtr, že právě po Kostelní jede "Tatra - sviňa". Tak nějak mi to nejprve nedošlo, ale pak to bylo jasné. Ošípaná - sviňa. Mám dodnes pocit, že to byl Tibinko Gutleber, který mě asi tehdy zaslechl a volně si to přeložil pomocí svého rodného jazyka...Jejda, to bylo radosti nad dalším krásným slovním novotvarem. Jak dodnes potkám silničáře se šípem, tak vyloudím úsměv na tváři...Tak to už pro dnešek lupínci stačí, opatrujte se, polepšete se, nezáviďte si, nám, jim... a písejte. Páček žlebáček.