Vojensko.cz

No tak chlapci dyleňácký, nechtějte mě rozbrečet, nebo donutit se jít radostí ožrat do "štábu". Mám ten náš kopeček opravdu rád a ještě raději vzpomínám na všechny, které jsem tam poznal, zvláště pak na ty, kteří tu již bohužel s námi nejsou. Mulíček, Honza Przeczek i Milan Charouzek - to by byly kroniky... Bohužel tehdy tyto stránky neexistovaly a oni to na papír nehodili. Škoda! A tak se v úctě k nim snažím přispívat troškou do "mlýna".
A s tou kronikou to také není má veliká zásluha. Tu bych raději přenechal Honzovi Blackému, "Zugimu", ale hlavně, dnes to již mohu prozradit a snad mně bude prominuto, Vaškovi - Coltovi, který přijel, ofotil, zpracoval a zase přivezl. Jemu především patří dík! Já jsem byl jen pátrač a potom kolportér.
A i když jsem tam v té době, o které kronika vypovídá nebyl, rád se setkávám s každým bývalým pohraničníkem, především Dyleňákem a s každým rád hovořím. Jsem přesvědčený, že doba služby u PS, jak říká v jedné své básni Pavel Kohout: "...zkouší tvrdost našich pluků, současně však zkouší i stálost zázemí, oddělí lásku plnou vroucích citů od lásky, co zvučí jenom frázemi..." A myslím, že básník neměl na mysli pouze tu lásku mezi chlapcem a děvčetem; neboť láska má vícero podob. Jistě chápete, který cit mám na mysli...
S pejskem na klopě - Pavel M.