Vojensko.cz

Pokud jde o druhou část Tvojí otázky, je samozřejmé, že vzhledem k mnoha nedokonalostem EZOHu se vynalézaly různé podpůrné signalizační prostředky. Jedním z nich byly S2. Krabička s drátem a akustickým aparátkem. Hlídka si to natáhla do předpokládaného prostoru narušení. Když o ten drát někdo zavadil, začalo to pípat. K dalším, jaksi pokročilejším prostředkům patřila t.zv. K2, předchůdce to U60. Stěna vysoká asi 2m s dráty na izolantech a žárovkami. Když do toho někdo narazil a drát vyskočil z izolantu, spojil se okruh a světélko se rozzářilo a hlídka reagovala. Obávaným zabezpečovacím prostředkem byly výmetnicové systémy. Roura, v ní světlice padáček, nebo šrapnel, nebo kulometný náboj. Pod rourou na péru úderník zajištěný drátem, taženým do boků i několik desítek metrů. No a když do toho drátu někdo narazil, tak se zajištění úderníku uvolnilo a prásk! Letěla světlice, šrapnel, nebo výstřel. A protože zejména těch kulometných nástrah bývalo i několik ve sledu, když do toho někdo vběhl, bylo to jako kulometná dávka. Pamatuji si jako bažant v Aši, jak do těch výmetnic vletěl narušitel, ozvala se dávka, na to vyletěl šrapnel a když to otočil zpátky, tak vedle něho vystartoval padáček, který ho osvětlil. Rozbrečel se, po...l se, posadil se a čekal až k němu doběhne hlídka.
Ještě k tomu EZOHu. V něm pro průchod byly budovány dle potřeb vrata (bez napětí), průchody a podchody. Klíče od toho měl vždy velitel hlídky. Ale za dráty se hlídka dostala jen v případě narušení. Ty dráty totiž byly i proti samotným pohraničníkům, proklamovaným prověřeným synům dělníků a rolníků. Mnozí z nich se za dráty dostali jen jednou a to při nástupu na rotu, kdy byli t.zv. zaváděni a s některým z důstojníků prošli úsek přímo po SH. Jinak pak už hraniční mezníky neviděli, pokud něměli to štěstí, že byli vybráni jít s některým funkcionářem roty na demarkaci - kontrolu neporušení vytýčení SH, která byla prováděna min. 1x za 14 dnů.
Takže Tome, žádná velká idylka pro záklaďáky to nebyl