Vojensko.cz

Ahoj, jsem jeden z prvních šesti PS, kteří v prosinci 63 přišli na Grabštejn. Všichni jsme byli z VHS Stará Role (3.bPS Karlovy Vary) . Několik VS tam zůstalo, byli přebarveni na PS a VZS dosloužili jako PS. Najde se tu někdo, kdo v té době na Grabštejnu sloužil? Díky, Vláďa Hering

Ahoj , včera jsem byl u Tondy,je po operaci kolene,mám Tě odněj pozdravovat,trochu jsme pokecali. Vašek tak BUĎ

Ahojte ja som zo Slovenska a na grabli som slúžil r.1980-1984.Bol som tam dva roky a bol som šofér autobusu.Moj náčelník bol vtedy kpt.Rachlicky.Moj starý kus bol Peter Vydrnak.Moj Roč.stef.belko,Miro horák,Milan jirout,a ďalší
Kto ste slúžili v tých rokoch a máte nejaké foto to by som sa potesil

Pomýlil som sa bolo to roky 1984-86

Nazdar. Slúžil som presne v tých rokoch,ale ďaleko od Grabštejna a u inej zbrani,no jedného z menovaných poznám. Obaja bývame v rodnej dedine.

... jsme tam byli spolu, druhá rota, jaro 85/87.

Sloužil jsem na Gráblu 81-83.Nádherná doba a maj.Pártl muj velitel roty,velitel utvaru kap.Ružička ,největší gumáci ppl.Hampl a por.Heš velitel pod.školy.Super spolubojovníci Milan Fojtu,Pepa Sedlák,Standa Kolář a mnoho dalších.Se psy super vojna,krásná krajina a ještě hezčí holky dole v restauraci špína a v Hrádku.

Ahoj Petře, ještě Palo Vasil,Jára Klyisen,Jura Šrotýř a Honza Volek.Doufám,že si ty jména pamatuju dobře.Ze špagátu Honza Šašek,Zoli Tatarko,

Nazdar kamarádi z Grabstejn
Měl bych žádost na někoho kdo byl byl začátkem 80 let na grabstejne na vojně a má nějaké fotky z té doby. Já tam byl na PŠ v roce 1981, a pak ještě mistrovství republiky vojenských psů v roce 82 ( asi)
Díky
Petr Zikmund

Slouzil jsem podzim 1985 az 1987. Krasny casy.😊😊

Dobrý den,
můj tatínek na Grabštejně také působil a velice rád na tu dobu vzpomíná. Vlastně mě příhodami zásoboval celé mé dětství. :-) Nebyl by tu někdo, kdo si na něj pamatuje? Není na tom teď zdravotně nejlépe a pozdrav od někoho ze starých známých by mu udělal velkou radost. Bohužel nevím, kdy přesně na Grabštějně byl, ale je ročník 1947.

Byl jsem v Grabštejnu 69-71 a tak jsme se mohli potkat.Byl tam v kursu nebo v chovné stanici, ČTZ, co tam dělal?

Taky jsem sloužil na Grablu, 3 měsíce rok 2002,nezapomenutelná zkušenost,těch "kousaček" až 120 psů za den a drezůra k tomu,dnešní mladí by to potřebovali jako sůl,už si nepamatuji žádné velitele až na jednoho:) a to praporčík Šoter,na toho se nedá zapomenout:) byl nejkrutější:)

Prvý krát som narukoval do Gráblu 10.10 1983 na tri mesiace , potom ešte raz za trest od februára do Apríla 1985. Pokiaľ sa tu niekto najde z tohoto obdobia rád by som sa s nim stretol a pokecal Diiik

Zdravím kolego ve zbrani.
Rád s vámi zavzpomínám na slasti i strasti
Grabštejnák

Jo a o těch schodech znám několik písniček, třeba tu od
Richarda Mulera -Po schodoch-

? zdravím, po těch slavných schodech jsem běhal dva roky. Jaro 85-7. Pokud vzpomínám tak jsme si to z recese i měřili za jaký čas. kontakt 606 55 54 55

520. Zajímalo by mě něco o Veterinární základně a výcviku psů v Grabštejně. (odpovídá Pavel Minařík)
Do nevyužitých prostor hradu Grabštejn se Výcvikové středisko psů a psovodů přesunulo v květnu 1953. Středisko vzniklo v rámci Pohraniční stráže v roce 1951 jako Poddůstojnická škola psovodů a původně se nacházelo v Terezíně. V roce 1968 bylo reorganizováno na Výcvikové středisko služebních psů a o rok později došlo k jeho předání od velitelství Pohraniční stráže do podřízenosti veterinárního oddělení Hlavního týlu ČSLA. V průběhu roku 1970 se dosavadní výcvikové středisko rozrostlo na Veterinární základnu (VÚ 3180), která kromě výcviku psů a psovodů svoji působnost rozšířila o doplňování psů a komplexní kynologickou péči. V témže roce byl objekt hradu předán do užívání Státního ústavu památkové péče a v majetku armády zůstal pouze Nový zámek v podhradí. V 70. letech u základny vznikla chovná stanice služebních psů. Její činnost byla počátkem 80. let ukončena, protože pro armádu byl výhodnější přímý výkup dospělých psů. V letech 1978 až 1984 měla Veterinární základna svojí pobočku v Meznu u Tábora. Koncem 90. let se útvar skládal ze štábu, dvou školních výcvikových rot, skupiny speciálního výcviku, čety zabezpečení a veterinární kliniky. Základna měla ubytovací kapacitu pro 180 vojáků a kotce pro 270 psů. O výcvik služebních psů a vlastní chod základny se staralo 23 vojáků z povolání a 27 občanských zaměstnanců. V poddůstojnické škole a kurzech, organizovaných u základny v délce od 7 do 12 týdnů, bylo ročně vycvičeno cca 600 psovodů a 450 psů. V téže době v AČR sloužilo okolo 1 350 služebních psů u 82 útvarů. V roce 2003 u základny vznikla tzv. rota speciálního výcviku, jejímž úkolem je cvičit psy zejména k hledání drog, zbraní či výbušnin. Okamžité nasazení jednotlivých skupin je možné kdekoliv a zatímco se jedna skupina bude nacházet v zahraničí, druhá má být připravena ji vystřídat, zatímco u dalších dvou bude probíhat výcvik. Bližší informace o náplni činnosti V

Pavel Minařík poskytol Vladimírovi Lánikovi základné informácie. História Veterinární základny Grabštejn je podrobne spracovaná a doplnená bohatým obrazovým materiálom v knihe Jiřího Rulca Dějiny československé služební kynologie (str. 677 až 704). Knihu vydalo v roku 2014 Nakladatelství CanisTR Praha.

Rukoval jsem v roce 1961. Již tehdy, v době Berlínské krize byla na Grabštejně chovná stanice, výcvikové středisko a PŠ púsovodů Vnitřní stáže Ministerstva Vnitra, po zrušení Vnitřní stráže přešel pod PS. Sám jsem tam ja Véesák několikráte byl.

Sloužil jsem na Gráblu ve výcvikové sezóně v letech 81/82, a to celých 11 měsíců po přijimači v Košicích. Byl jsem velitelem absícké čety na 1. rotě - PŠ VD psovodů. Co jsem zažil a zažili všichni kolem by vydalo na celou knihu. V té době byl útvar samostaným praporem, spadjícím přímo pod MNO a prováděl výcvik psovodů a psů pro ČSLA - strážní sužbu. Okolí útvaru je nádherné snad i teď, jako bylo tehdy, i když byla krajina zasypána sněhem, nebo se probouzelo jaro..
Jo, holt mládí a zelené nezralé maliny.

Ahoj, byl jsem na Grabstejně v roce 1981 na pod. Škole , byly to super časy , rad si vzpomenu. Tak dobrou kondici jako v těch časech jsem už nikdy neměl