Vojensko.cz

Ahoj Michale, byl jsem v Kežmaroku a taky jsem byl přemístěny do Stříbra. Mám nějaké fotky, který bych mohl poskytnout. Kdybys mi napsal mail tak bychom se mohli zkontaktovat.

Vy jste měli asi už vzor 90.Ty byly lepší,mám je z armshopu ,a nedám na ně dopustit.Ty co jsme měli my byli tuším vz.72 měli holeň z měkké kůže,a polstrované slabým filcem jen od kotníku.

Zdravím tě Tondo.
Já bych řekl, že jsme měli ještě ten starý vzor. Dole filc, nahoře bez. Jistý si nejsem, ale myslím, že to tak bylo. Chodilo se v nich pohodlněji, než v kanadách. Bufy byly o něco teplejší a do sněhu. Třeba do stráže v těch hnusných zimách ideální. Po převelení do Stříbra jsem je už nikde neviděl. Ani na lampasácích, ani na záklaďácích. Teď tak přemýšlím, jestli je vůbec důstojníci měli.

Tak to potom jo,jestli pamatuješ ten filc jen dole tak to byly ty staré.Lampasáci měli vysoké hnědé na zip s šedým kožíškem Jednou jsem je vezl z Martina plné auto,a výstrojáka nrtm. Jacha jsem se ptal jestli by se mohli jedny ztratit.Povídá daj čtyri stovky a choď si vybrat na korbu.Kde já bych vzal tenkrát čtyři stovky.To bylo dost peňez,takové civilní pánské boty se dali tenrát koupit za 180 kčs.

První a třetí fotka je ze cvičáku za Kežmarokem. Na poslední fotce maník s kolťákem je absa, jinak samí péeškáři. Pamatuju, že poddůstojnícké hodnosti nemusely nosit vz. 58, ale pistole. Pozdějš, i my, už jako poddůstojníci, nebo někteří i rotní a rotmistři, když jsme chodili třeba do stráží (velitelé a závodčí) tak jsme se nemuseli tahat se samopalem, ale na lehko s pistolí, což bylo samozřejmě příjemný. Botám jsme říkali bufy, nikde potom už jsem je neviděl, vždycky už jen kanady. Ty dva traktory stály na buzeráku mezi bampsy, na nich sme se učili techniku a základy, jako otvírání zavírání příklopů, dotahování pásů, kudy a jak do motoru a pod. Na levým blatníku je číslo, za kolik to měli staří do civilu, tak počítám, že fotka vznikla někdy v lednu / únoru 92. Pamatuju, že tenkrát byla sněhová kalamita a asi dva, nebo tři dny po sobě jsme nedělali nic jiného, než odklízeli sníh. Většinou tak, že se vysadily nějaké dveře, položily se na široko, tři péeškáři se do nich opřeli a hrnuli sníh dveřma na kupu. Tam další péeškáři házeli sníh na velkou plachtu, ta se po tom zapřáhla za jedno céčko, dovezla se myslím, že dozadu k mostu, a z mostu se to naházelo do Popradu. A zase znova. Ty dva dny nekonečný a vysilující příběh.