Vojensko.cz

Řekl mi to tenkrát, co jsem tam sloužil, kluk od PS. Měl to také z doslechu od svých starých.
V některém ze zbořených domu na Kapličkách, ve sklepní části toho domu, by nalezen podzemní tunel který vedl asi 3-5 metrů pod zemí směrem k rakouské hranici.
Po asi 50 metrech byl v tunelu zával a tak se vojáci, kteří tunel zkoumali, už dál nedostali. Stěny tunelu měly být vyložený kameny tzv. nasucho, bez malty nebo betonu.
Předpokládalo se, že tunel byl vystavěn v meziválečném období a sloužil místním pašerákům.

..já bych řekl, že skutečnost byla jiná.
Kapličky byly poutním místem, chodívala sem procesí a poutníci si potřebovali odpočinout, najíst se či jinak posílit. Přinášeli tedy peníze osadě (obci).
Zimy zde bývalý kruté, hodně sněhu, smečky hladových vlků a aby bohatým lidem v obci přes zimu nepomřeli pacholci a děvečky hladem, museli jim dát nějakou práci. Tedy byla možnost postavit tunel do sousedních, níže položených osad (tenkrát zřejmě ještě nebyla ani ČR).
Tunelem se šlo pohybovat mnohem lépe a rychleji v zimě (během dlouhých sněžných zim) a to jak jednotlivcům tak i třeba lidem s dobytkem na trh do sousedních měst (těch dnes na rakouské straně).
Takhle vozila zboží k prodeji na trh moje prababička, zapřáhla kravku a jela 7 km do města jednou týdně. Už měla trvalé zakazníky - odběratelé.

Prostě šlo o dlouhodobou investici, s možností výběru mýtného (lidí z trhu nosili peníze a vláčet se zimní krajinou, volili raději suchou cestu tunelem).
To byly doby, kdy ještě auta nejezdily. Ani Úrazy, ani Tatrovky nebo co používala PS. Pod otřesy a těžkou tonáží se tunel (nezděný na maltě) lehce zavalil.

Elko a kdy chrapes ,ty celou noc poletujes s těma strasidlama...

Tak jedna strašidelná že stráže na municaku Purkrabka.Tento municak byl poměrně rozlehlý, byl nedaleko Znojma na takovém zalesněném návrší. Byl porostly dubovym lesem a v zadní části byl tmavý, smrkový porost.Nekdy v padesátých letech došlo k tragické události.Behem noci byl strážný v té zadní části uskrcen drátem.Nejaka banda agentů potřebovala zbraně, v té době vrcholila studená válka.Pri stráži v letech 67/69 jsme měli při pochuzce v tom tmavém, smrkovem lese velmi nepříjemné pocity a v noci jsme se tomuto úseku vyhybali,prostě jsme tam nešli.

Kdy chrápu ?
Slinivka a játra mají své biologické hodiny, kdy pracují (snaží se obnovit). A protože je mám v mizernému stavu, chodíval spát v jednu až ve tři v noci. Vstávám kolem deváté, někdy až po desáté.
K tomu si někdy dám šlofíka i po obědě. Zvláště sváteční přejídání mě "uspáva" nejvíc.
Možná se budeš divit ale nejvíc mi chutná starší chleba, zapíjený vodou (z vodovodu) a obyčejné brambory ve slupce, se solí a kousíčkem másla. A k tomu kyšku nebo podmáslí. :-))

Elo dotaz,nebydlis náhodou v marnici na kerchove ?...

Na krchově ne, ten mám asi 300 metrů.
Proč se ptáš ?
Hledáš nějakou parcelu 1x2 metry ?

Jestli tam někdo zemřel tragicky a nebyl tam kněz nebo exorcista (rozuměj člověk, který se duchů nebojí a umí jim pomoci), může se tam duch zemřelého projevovat. A to i dlouhé roky.
Jednou jsem viděl na you-tubě vyprávění pamětnice z války, jak popisovala když u nich 200 metrů za chalupou ustupující Němci, kteří v nedaleké vesnici zajali asi 8 mladých lidi, tyto postříleli tam u potoka. Těla po odchodu Němců místní řádně pohřbili ale...
A děly se tam na tom místě až do konce 50tých let věci... strašilo tam i za bílého dne. Kdo tam přišel, obklopily ho šedé stíny a koukala na něj, někdy i za ječení a naříkání. Nikdo tam nechtěl chodit kosit trávu, pást tam dobytek (který se tam plašil) a lidé místo obcházeli zdaleka.

Taková místa vždy odrazují a na stráží jsi většinou sám. Peesáci to řešili psem nebo dvojmužnou hlídkou.
Pes dokázal "zlo" vycítit předem a dvojmůžná hlídka, sestavená z "dělníků a rolníků" se dokázala navzájem utěšovat a "naklepávat srp kladivem" (tak jsme tou dobou popisovali cvakání zubů strachy). :-))

Já měl špaka 3 metry od hřbitovní zdi. Smrťáka jsem zdravil slovy "nazdar hospodaři" (v našem dialektu to jsou jiná slova) a on mě přijal.
Neutekl jsem (a ani nedělal, že jej nevidím)
ani před ním a ani před duchy na jeho hřbitově. :-))
Prostě je beru, že tam jsou doma.
Tam se narodili, tam umřeli.
A my jsme ta horda, která tam přišla sloužit a v drtivé většině se sevřenou zadelí = strachy.

Už od ledna nepíše pohraničník a později policista pod zn. Jan... neví někdo co je s ním? Schází nám jeho příspěvky. J.

Zdravím Tě Jarmaxi. Stále žiju a sleduji to tady sleduju. Jenom mi tu chybí nějaká ta zajímavá témata, .viz. Tvoje příspěvky o 4. tankové divizi a její výzbroji. Zdravím, přeji hodně zdraví a veselé velikonoce. Jan

Janíku, přeju Ti prožití veselé ,svátků velikonočních,a stálé zdraví.

Přeji Ti pěkně svátky a velmi se těším na Tvé příspěvky,pokusím se najít nějaké témata,abychom mohli rozpoutat odborné diskuse...ještě jednou zdravím vojáka,který sloužil vlasti ve stejné době jako já...1967-1969...s pozdravem Jaroslav Buriánek z Rohatce u Hodonína...ahoj.

Při prohlížení stránky o útvaru 6.del.pluku Jemnice jsem narazil na fotografii z prisahy přísl.PS v Jemnici...defiluje tam raketomet Grad****já jsem sloužil v Jemnici v r.68,kdy jsem byl v pod.skole dělostřelecké...tehdy byl pluk vyzbrojen raketomety RM 130 a byl tam také oddíl houfnic vz.152 ....v 70 tych letech byl pluk dozbrojen diviznimi raketomety Grad****** službu v Jemnici vzpomínám velmi rád****PS tam měla výcvikový prapor Znojemské brigády****J.

Raketomet RM 130 je docela zajímavé téma už jen z toho pohledu, že se jednalo o zbraň od základu zkonstruovanou a také vyráběnou u nás od počátku 50.let. Raketomet měl celkem 32 hlavní a přes své poměrně kompaktní rozměry měl úctyhodný dostřel více než 8000 m, což bylo na tehdejší dobu poměrně hodně. Kratší dostřel byl však kompenzován vysokou přesností a malým rozptylem při dopadu raket, což zajišťovalo jeho vysokou účinnost při ničení zejména plošných cílů. Raketomet byl zpočátku montován na nákladní vozidla Studebaker, potažmo GMC, kterých bylo v poválečných zásobách naší armády poměrně dost, později na vozidla Praga V3S. Zbraň byla dodávána mnoha armádám po světě. Zajímavostí může být, že byla v nemalých počtech dodávána i Rakouské armádě (tehdejšímu Bundesheru), kde se těšila poměrně velké.
oblibě. V Rakousku byl raketomet montován na vozidla zn. Steyr.

Tento raketomet v počtu 1 ks jsme měli v r.1971na Jemčině,nevím proč pouze 1ks,několikrát se
s tím vyjelo,nebylo nic zakryto,nikdy se s tím necvičilo

Uvedl jsem nespravne název houfnice ráže 152 mm,jednalo se o houfnici vz.18/47,byla to německá, koristni zbraň ráže 150 mm,prevrtana na sovětskou munici ráže 152 mm.V 60 tych letech bylo ve vyzbroji děl.pluku naší armády na 600 ks této zbraně, bylo to monstrum,tažené na kolesne,dostřel kolem 16 km.Na Libave jsem zazil ostré střelby z této zbraně v roce 1968.....

Jardo, já jsem to pochopil. Tato německá tažená houfnice byla od roku 1946 upravována a modernizována v podniku Škoda Plzeň. Byla dost dlouho ve výzbroji ČSLA vedle houfnic sovětské výroby stejné ráže, jednalo se o typ M1943 (D1) a M1955(D20). Zdravím

panove..jak souvisi tato tema s PVOS a pozorovací hlaskou PH254?

To,že se s ním jezdilo bez zakrytí bylo to zřejmě k oklamani veřejnosti co se týká výzbroje oddílu v Jemcine,skutečná výzbroj oddílu byly rakety Luna a to se utajovalo. Presto,že to nebyla nijak výjimečná zbraň,tak se to tutlalo.