Vojensko.cz

Začátkem roku 1975 jsem byl převelen ze stavby Jeneč na stavbu protiletadlové obrany Prahy na pahorek nad Miškovice. Zde jsme bydleli v maringotkách a betonový plot se teprve stavěl. Velitel byl podplukovník Bakič, velitel roty podporučík Sklenička a autopark měl na starost Palo Chovanec. Začal jsem pracovat jako tesař, pak na betonárce, pokračoval při pokládání kanalizace a končil jako cestář. Pamatuji si na kluky - Pepík Černý, Honza Pajonk, Križan, Josef Coufal, Venca Vodička, Sosna a Franta Trachta. Pod cesty se dělal kamenný základ, na to přišel jíl, který se košťaty zatíral mezi kamen a potom se cesta maskovala ostrůvky země a ta se osévala trávou, aby to nebylo poznat z letadel. Maskoval se i betonový plot, který byl podle šablon natřen čtyřmi barvami.
Pracovali jsme 8 hodin denně, někdy i soboty, za žold, který byl 90 korun. Každý den když se makalo, tak mohl každý voják na vycházku a to i do Prahy. My jsme se už raději převlékali do tepláků a šli si zahrát fotbal na hřiště do Miškovic. Byla to jen záminka aby nás pustili přes bránu a pak se šlo do Miškovic do hospody. Jezdilo se domů každých 14 dní a to na černo. Přes sobotu a neděli měl deveťáka absík. Když přišel na to, že jsme zmizeli, tak to v neděli večer zpravily jedny tvrdé Sparty.
Odcházel jsem jako poslední voják ze stavby spolu se Sosnou z Cehnic, řidičem Doku, což byl velký nakladač a kluk řidič Tatry 138. Bydleli jsme už v maringotce před kasárny a opravovali jsme závady. To už byli nastěhovaní rakeťáci. Pamatuji si, že jeden bunkr byl mimo pahorek. Pod pahorkem se začali stavět kasárna pro obsluhu. Z Miškovic jsme se stěhovali zpět do Jenče, ale až za stavbu, tam byla kasárna pro obsluhu. V roce 1976 na jaře jsem odcházel do civilu. Kluci se měli stěhovat na další stavbu někam na Zbraslav.

95-96 přijímač a pak Kbely.