Vojensko.cz

Ahojda jahoda přátelé žlebského kopečku. Zrovna dnes bylo tady na té naší Šumávce tak nádherně a zrovna jsem měl cestu na Strážný, tak jsem neodolal a zajel cestou z Hliniště na Žleby. Prostě u "Matyáška" jsem musel zastavit a kochat se směr Ovčín, Opěrák a upírat pohledy na vzdálené kopečky jako Světlé Hory, Luzný i Poledník. Tak jsem si řekl, že už ani ten sníh není to, co bývalo. Sotva napadne deset čísel, tak je doprava ochromena, vznikají kalamitní situace, v nasolené břečce se nedá jezdit, natož jít. Kamiony stojí v každém kopci...No jasně, tenkrát toho také mnoho nejezdilo, třeba přes přechod Strážný dvakrát v týdnu maximálně pět kamionů s polínky...Je ale fakt, ze se jen pluhovalo a tu a tam něco málo posypalo a hurá, nic nebylo pro nás překážkou. Jak jsem tak koukal na Ovčíně, tak pochopitelně, že tehdy tam bývalo tolik sněhu, to KDZ se dělala na lyžích pohledem pod sebe :-) A to měla signálka 2,20 m. Byly to nádherné zimy, hlavně když bylo tam u nás nahoře slunečno a viděli jsme jak je v údolích zataženo s inverzí. Tak to byla teprve radost. Ale radosti moc nepřinášelo pravidelné, vlastně nepravidelné odhazování signálky. To byla nepředstavitelná dřina, mozoly a pot. Myslím, že dnešní generace by to nejenže nevydržela, ale ani netuší, co to vše obnášelo. Nebyla to v zimě jen projíždka na lyžích, ať na druhé, nebo třetí lyžnici, leckdy to bylo peklo. Již samotné"slepecké lyže", nasoukat se do bílých maskováku (zástíráků), samopal na zad, lopata do kříže za opaskem a tradá každý na svůj úsek. Řehole byla, když opravdu ten sníh se musel házet vysoko nad sebe a to třeba v délce celého úseku cca 250 metrů a na šířku lopaty...Pochopitelně, v době noční na beranici gumičkami přichycená baterka. To bylo skutečně kus chlapského zocelení. Každý kdo tam nechal nejen srdce, ale i kus práce ví o čem tady píšu. Určitě se právě za těchto situací upevňovalo přítelství, nebyla zášť a nebyla závist. Byli jsme na jedné lodi.