Vojensko.cz

Byla zde vzpomínka na nesjízdnost do Stožce. Ano,bylo to ráno jako kterékoliv jiné a cesta vlakem z Volar do Stožce. Před vlakem fréza na kolejích, takže příjezd jako obvykle v 7 hod. Jenže ouha, na nádražíčku ani stopa, ani kolej, ani dušička. Zima jako ve špatném ruském filmu. Nic naplat, bylo velmi rychle rozhodnuto, že se půjdeme s Kládou ohřát do obchodu. Shodou okolností s námi z Volar přijely děvčata - prodavačky Alenka a Zdeňka. Tak holky poctivě fedrovaly v kamnech a jen tak mimoděk padla poznámka, že ještě v životě neochutnaly fernet. Na to jsme tedy slyšeli, protože jako zakládající členové Fernet klubu jsme se měli čím pochlubit. No dopadlo to tak, že jsme v podstatě ve dvou vypili veškerou zásobu fernetu na krámu a opravdu nám to vyšlo obdivuhodne. Když pro nás v 11 hodin přibublala okovaná véeska, tak už bylo v poslední láhvi jen u dna a oba se skleněným zrakem jsme se neradi loučili s našimi hostitelkami. Jen si vzpomínám, že pro nás přijel a zároveň na nákup provianťák Dodo Michalec a my se s veselou myslí vydali vstříc Žlebům. Ještě v autě jsme byli za pilné čtenáře, ale i kdyby mě někdo zabil, tak jsem nebyl schopen přečíst ani řádek v novinách...I to se někdy stane. Tak páček žlebáček a zase něco příště.Opatrujte se lupínci.