Vojensko.cz

Další pokus. S polní kuchyni jsem se seznámil roku 1973 v kurzu pro starší kuchaře pohraničních rot. Myslim že jsme ji označovali PK 24. Byla pouze na dřevo. Neměla tu nádrž na naftu. S PK 26 jsem se seznámil až na vojenském cvičení .Ta už byla ina naftu. PK sloužila k přípravě stravy v polních- bojových podmínkách pro 150 jedlíků.Polńačka se přivezla na určené místo. Zde se nejdříve vykopaly rýhy pro kola a do nich se šoupla , ale tak aby byl přístup k popelníku. Aby byla nižší a byla lepší obsluha. Pak se postavil komín a mohlo se začít. K PK patřily i dvě velké bedny. V jedné bylo kuchyňské náčiní, jako nože, vařečky, naběráčky,cedníky,nějaké mísy a menší kastroly a mlýnek na maso apodobně.Byla tam i drěvěná deska, která se namontovala do úchytu u blatníku a sloužila jako pracovní stůl .V druhé bedně byly sekery, lopata, krumpáč a u PK 26 i automobilní hustilka k natlakování nádrže s naftou. , Kromně 3 kotlů byly i boční nádoby, Jedny byly hluboké k ohřivání vody nebo uchováni potravin a jedny byly nízké, které služily jako pekáče, zde se daly smažit řízky nebo opékat klobásy. Na PK se dalo vařit, dusit, smažit, ale né péci. PK neměla troubu a tak buchty se nedaly udšlat. Kotle byly v postatě papiňáky a bylo nutné se v nich naučit vařit hlavně časově, něšlo do nich se dívat co 10 minut. Hovězí maso se dusilo kolem hodiny a nějaká ta minuta nehrála roli, ale přetáhnot var brambor o 10 minut, tak už brambory nebyly ale byla kaše. Kotle se vyndávaly z PK pomoci tyči (je je vidět na snímcich z boku) měly řetiźky s háčkem. Háčky se zahákly do madel na kotli a vyzvedl se a přenesl do místa kde se přímo z něj vydávalo. Případali jsme si jak vzpěrači. Plný 75 litrový měl kolem 100 kg..K PK se obyčejně přistavily dva vojenské stany, těsně k sobě. Jeden sloužil jako kuchyně a sklad potravin a druhý j

Také jsem vařil na PK, ale neměli jsme malé nízké boční nádoby na opekání. Ke smažení řízku a podobně jsme museli vyndat prostřední kotel a misto něj vsadit pekáč stejných rozměrů o výšce cca 15 cm a na něm smažit. v bočních nádobách se uhřívala voda, byla horká ale snad nikdy nezavařila, alespoň si to nepamatuji.

V listopadu 1972 bylo rozhodnuto. že bude přestavěna rotní kuchyně na rotě 7RPS Dolní Dvořiště. Hlavní úkol bylo vyměnit kachlová kuchyňská kamna na uhlí , která ohřívala i přes podkovu vodu, za moderní kuchyňské sporáky na plyn Propan- butan.Při tom se i vyměnila dlažba a kuchyně byla vykachlikovaná asi do dvou metrů.Ny vodu instalovali 200 litrový elektrický bojlér..I když to dělali rychle, přece jen to nějaký den trvalo, asi tak 10.Pohraničníci nemohli zůstat bez stravy. Nastěhovali nás do jednoho "Fiňáku", malý montovaný rod.domek určený pro ubytování peesáku z povolání. K dispozici maly kuch.sprák na PB a tak jsme scháněli různé vařiče na PB, el.proud. Byly ,ale nemohly se všechny zapnout, vypadly jističe z přetížení. Uvařit brambory trvalo 4 hodiny.Kouzlili jsme jak se dalo. Byli jsme 4- Josef J. Štefan M.,Jan K., a nejmladší brko Josef G. tedy ja. Připravovaly se různé vojenské předpřipravené potraviny, rozbalily se KDP a postupně vydávaly a jiné. A co s tím má společného Polňačka ? Ta stála připravena v hangáru na praporu v Kaplici a zahálela, Nebylo by jednodušší ji přistavit k rotě? Jo hold vojenské postupy jsou někdy zajímavé. Než to prošlo mozky různých proviantních náčelníku na praporu i brigádě , tak už ji nebylo potřeba. Byli jsme v nové kuchyni a už nemudeli sekat dřevěné třísky na podpal a tahat uhlí ze sklepa. Stačilo škrtnout zápalkou. Jen jsme jezdili do Krumlova na plynárny měnit prázdné 33 kg bomby. O pár let později na voj. cvičení jsem byl seznám s PK 60. Byla o hodně větší, zakryta víkem(nebylo vidět ty kotle. Na vyzvedavání kotlu tam byl malý ruční vrátek s ramenem. Kotel se vyzvedl, rameno otočilo a kotel zpustil dolů. Pry se v ní dalo vařit i v zamořeném prostoru. Nevím, nikdy jsme v ni nevařili.

Přidal jsem komentář k polní kuchyni s využitím téměř všech znaků (zbylo 47) a nic Možná někdy příště až si to veb rozmysli. Nevím kde je chyba