Vojensko.cz

Peťo, naprosto s Tebou souhlasím! Aj keď to nebol'o spisovne, ako aj teraz, přesto jsme se dokázali domluvit a rozumět si.
Mimochodem, já jsem se ženil až v r. 1968 ve funkci ZVP, co by křtený katolík, stejně jako moje nastávající, se kterou jsme dodnes, ale tehdy jsme se obávali sňatku v kostele, což moje maminka, která nevynechala ani jednu "májovou", nám do smrti neodpustila. A dorazil mě tehdy ZVP brigády, když mně řekl: "A čeho jsi se bál? Vždyť já jsem měl také svatbu v jednapadesátém v kostele a také se z toho nepo***li".
A žádost o sňatek - sobáš, jsem dávat nemusel. Jenom jsem to oznámil, ale to, že "vrkouni" pídili, tak to si piš!
Daleko horší to bylo v r. 1970, když manželka s kámoškou chtěli do Egypta. Že bychom mohli oba, tak o tom se nám mohlo jenom zdát, přestože v té době ta země byla plně ve svéře sovětského vlivu. Manželku týrali brigádní "vrkouni", dávali ji instrukce a po návratu ji t.zv. vytěžovali, kde s kým, kde, jak a proč? No, hnus!!! Příští rok si to chce dát k pětašedesátinám po Nilu. Zaplať Pánu Bohu a paní "Buchtové", že už u toho ti VKRci nebudou.
Ale taková byla doba. Tehdy byl Velkej brácha v Kremlu u Krasnoj ploščádi, dneska je v Bruselu a za Atlantikem. A obyčejnej Čecháček, či Slováček s tím zase pohnout nemohou...
Moc Tě pozdravuji a hlavně Tvého ocka, kterému přeji brzké uzdravení a "mnoga leta".
Péesák Pavel.