Vojensko.cz

Pěkná fotka - uprostřed na fotce je tehdejší zástupce velitele pluku pro věci technické pplk.Jan Chlup. Myslím si, že mu musí být něco kolem 80 let. Mnoho jsem s ním zažil v letech 81-85.

Zo všetkého najhoršia bola príprava na brodenie. Mám na mysli pretlakovú nádobu - keson. Nezabudnem na to do konca života. Rok 1976 Vyškov.
Tankán z Tábora

Také jsem to prodělal ve Vyškově.V roce 1968 ale problémy nám to nedělalo.Předtím jsme byli i v bazénu a dýchání s IP 46 se nacvičovalo i na "suchu".Ale nevydrželi jsme v tlakové komoře až na doraz.Mám dojem ,že nám "napumpovali" jenom 4 merty hloubky.Pak už jsme dál zeleným tlačítkem nemačkali.

taky jsem to vsechno zazil u tankanu v PS v Martine 1979 jako tankan pod martinskou holi

Tak zodpovědně můžu říct, že bych se při této činnosti asi posral strachy. Zlatý běhání se psem po stopách...

Já asi taky ne :) A to si vem, že když se jim ten tank utopil, tak tam ta osádka měla sedět - samozřejmě s tím dýchacím zařízením a čekat, až je zachytí lanem a vytáhnou ven. Řidič musel v tom zmatku a tmě pod vodou ještě vyřadit, aby se s tankem vůbec dalo hnout. Najde se někdo, kdo to zažil na vlastní kůži?

Zatopení tanku přicházelo v úvahu až tehdy, když se nepodařilo z různých příčin tank vytáhnout. Jinak i při neběžícím motoru a nefunkčním čerpadle , by došlo k zatopení tanku netěsnostmi v řádu desítek minut možná hodin. Pokud by osádka chtěla zatopit tank a tím vyrovnat tlaky, aby šly otevřít příklopy, musela odšroubovat krytku na zádi věže, nad kuličkovou dráhou věže, která měla 12 šroubů 6 mm. Ta 10 klíč byl vždy u krytky připraven.

Ale neposral.Brodil sem v roce 1968 mám dojem,že to bylo ve Vyškově.Nejhorší bylo vlézt do tanku tým velkým komínem.Vše mokré od blata.Pak to měl nejhorší řidič,ten musel sedět v bojové poloze a voda která se do tanku po několika jízdách dostala mu šťákala na p***l.

Já brodil 2 krát v Nučničkách u Roudnice.Poprvé strach pak už to šlo

Ti kluci byli nasáklí naftou a dalšími sajrajty. Jinak by voněli, kdyby pracovali s vanilkovou zmrzlinou... jeden z nich měl zarůžovělou ránu na ruce v okolí, kde měl dříve palec... Na závěr jsem jim před několik písemných příprav z našich kvízových soutěží, takže oficiální rámec politické akce byl zachován. Jejich velitel - nadporučík pořídil i několik fotozáběrů z celé této akce. Kluci tankánští - zelenou péesáckou brigadýrku před vámi smekám ještě dnes - 38 let po tomto setkání.

K téhle pokloně tankistům se rád připojím. Pro mně byla vždycky truchu záhada, jak ty stroje můžou vůbec uřídit, hlavně když s tím zajížděli na ty železniční vagony.

bych nechtěl být tankán!! Trpím klaustrofobií a do té potvory by mne na brodění nikdo nedostal. Jednou někde "uplichtila" naše vrchnost návštěvu nejlepších svazáků-tankistů z nedalekého výcvikového prostoru a to všechno bylo podáno jako svazácká akce, o níž jsem neměl jako předseda tehdejší ZO SSM ani tuchy. Museli jsme však přispět určitou částkou (tehdy 250,- Kč - na tu dobu horentní suma) na tuto návštěvu na přilepšení k proviantu. Bylo to ze dne na den. Šest nevonících čerstvých svobodníků se seznámilo s objektem roty, našimi činnostmi včetně vaření pro psy, činností poplachovky, vyzkoušeli si i na vlastní ruce zadržení psem na rukáv. Zaujal je samopal Bereta určený k nácviku navykání na střelbu psů i dávkami. Tento sapík měl naklápěcí zásobník do polohy svisle dolů a vlevo-vodorovně od osy zbraně. Okoukli si pojítka, jakož i výtok z jezera, kde začínal Schwrzeberský kanál. Viděli jeho počátek, rozbořené kamenné desky břehů-boků kanálu a "našli". Na šest lidí ta jedna půllitrovka vodky před obědem nebyla moc a oni o ni nemluvili. Věděl jsem kam je posílám na prohlídku krás Šumavy. Pak následoval oběd, před kterým si šli umýt ruce. Šmír a špínu měli nepopsatelně zažranou v kůži. Jeden z nich - čahoun, vazbič měl kanady velikosti 47 - neuvěřitelně rozedrané, ale u nich neměl výkoňák takovouhle velikost. U nás byla ve skladu tato velikost neupotřebitelná, takže náš výkoňák (byvše postaven před politickou akci) mu je v pohodě vyměnil. Dvě mísy polévky brambůrky (stála v ní lžíce) do nich zajeli natotata i dvěma vekami chleba. Pak dostal každý půlku kuřete, bylo hafo brambor s cibulovým výpekem a omastkem - špekoun s provianťákem se skutečně vytáhli. Nádobí po nich se nemuselo mýt - tak bylo vytřené chlebem. Obdivovali i plechové kýble s marmeládou, v níž byly kusy meruněk. Jídla měli dost, jak říkali, jen ti jejich kuchaři si s tím asi nevěděli rady. Normálně kamarádsky jsme pokecali a dospěli k závěru, že každá práce jinak kosti láme - i ta vojenská.

Otazka pre tankanou :
Ako sa volala polna suprava na plnenie PHM do techniky ?
Dalo sa s ňou naraz načapovať 16 tankou.

SHD ( souprava hromadného doplnění) na jednoosém kolovém přívěsu. Zahrnovala soupravu "plátěných" hadic s gumovou vložkou, rozdvojky, podobné hašičským a výdejní hadice s pistolí. Připojovala se k velkokapacitní cisterně na PHM ( Ac 11- 138, nebo AC-18) Souprava měla 10 výdejních míst. Množství vydaných PH se rozpočítávala, protože bylo centrální měření pro celou soupravu. Jinak každá cisterna počínaje PV3S AC3 měla příslušenství, hadice a výdejní pistole, aby se dalo tankovat více techniky najednou.

Mal som možnosť pracovať s ňou v 89 na Lešti po nacviku mobilizacie okresov MT, ZA.
Preškolili ma na PHM -aka, a chodili sme čapovať tanky a BVP.
Ale vtedy pod mobil.spadalo aj 300 civilnych vozov od ARO až po žer.20t.
Niektore vozy aj s pracovnikom. Ja som na Liazke /civil / ťahal aj tuto supravu. Len chlapci, čo služili ZVS mali pre ňu slengovy nazov .........?
Mi sme ju pripajali na asi 10 kubikove cisterny z Benzinolu. Inač, kym sme ju nenatiahli, tak praporna V3S čapovala všetky "vozy"až v parku do 3 °° rana.
Keď to prevzali "založky " do ruk, tak asi 100 tank +BVP spolu sme naplnili aj zbalili vercajk do 2 hod.a tym, že sme si dali nachadzať z oboch stran, ešte pred vstupom do parku, po skončeni "bojov" v noci sa vyspali aj vodiči aj PHMaci

v klimentově jsme dělali test těsnosti před brody následovně, všechno se zavřelo, utěsnilo medvědím ho..em, nastartovalo, zavřeli příklop a čekali až si tank vysaje vzduch ze vnitř. Když zhasl bylo těsnění dobré, když ne obíhali jsme tank a poslouchali kudy nám tam vniká a při jedné kontrole byli dva kluci ve věži, nevím co tam ladili, ale říkám jim běžte pryč budeme tlakovat, asi mi nerozuměli a místo toho si zavřeli poklopy a my šli na věc...naštěstí netěsnil jinak by jsme ven tahali mrtvoly, až po upozornění jiného vojáka který nám se smíchem říká že jsou pořád uvnitř, jsme ho rychle chcípli a oni vyskákali ven, podtlak jim nedovolil otevřít příklopy. Všichni včetně lampasáci jsme na sucho polkli

Tady to zavání "JPP" jedna paní povídala. Kdyby se čekalo až se motor pro nedostatek vzduchu zastaví, byl by k nepotřebě. Minimálně rdst a ostaní elektronika, která obsahovala lampy by ten podtlak nevydržela. Vždy se to kontrolovalo manometrem, umístěným na otvoru sklopeného úzkého komína a lankem s kolíkem u ruční dodávky paliva se motor zastavoval. Někdy se stalo, že toto zařízení selhalo a motor běžel dál, jestliže byl nasazen široký komín, byla z něj placka. když ne "vcuclo" to ucpávku kulometu i ústí kanonu.

byl jsem u PVOS a ve VVP Javorina jsem viděl střílet ruské vojáky z tanků T 72. Rány až se nám až se nám třásla kolena :-) jinak brody tanků a plavby OT a BVP jsem viděl xkrát, během své práce na lodi u ČSPLO, Melník, Počáply a Nučničky. Vždy jsem na to rád koukal........TOTAL RESPECT

Zdravím. Řekl bych,že na jedné z fotografií není nouzové vytažení tanku z vody,nýbrž překonání vodního toku na samohybném soulodí GSP,na které tank najíždí.

Je to velice pravděpodobné. Zeptám se majitele snímků a text ještě upravím možná pod více snímky. Dík.