Vojensko.cz

Nazdar tygři, já si taky myslím, že to byla jenom fáma, že se na Cetviny chodilo za trest, to nebylo ani možné, vždyť jsme byly poslední rota za ŽO. Bylo by veliké ryziko že by někdo utekl. Když si vzpomínám na službu, tak se tomu dneska směju, předrím mi do smích tolik nebylo.Byl jsem Blablův a Lovášuv oblíbenec, proto jsem skoro pořád chodil KáPíčko.Brzo ráno se vyráželo směrem na Tichou, zavolat se muselo přes sousední rotu Kamen , aby naší furťáci viděli ,že jsme si to nezkrátili. Z Tiché jsme šli na Janovou Ves. Střelec po KP, psovod průzkumem.To byla radost, když na janovce stál UAZ,mohli jsme se jednou za čas svest na rotu. Jenom že tam byl taky Lováš, který na KP hodil pěrikorunu a čekal. Dal jsem mu hlášení a už jsem se viděl v autě. Ten se mi vysmál , ukázal na tu minci a poslal nás zpět na Tichou. Popříchodu na rotu si mě nechal zavolat, vyhrožoval basou, nastoupil jsem na rajony ,oblíbená byla barová chodba , ta byla stále mokrá, jeden skoncil a druhý začínal. Rychle jsme poobědvali a hurá pěšky do služby přes janovku.Vyšlapali jsme kopec směrem na Malonty a potom týlovou lyžnicí na Leopoldov až na styk se Žofínem( v zimě když bylo hodně sněhu tak jsem skoro celou lyžnici nesl psa na zádech). Po závolání přes sousední rotu jsme šli KP levou stranu a střed zpšt na janovku odtud pěšky na rotu. Přicházeli jsme dost pozdě, hodit do sebe večeři, nějaký rajon a spát. Druhý den to samé, proto že se rozkaz jenom opisoval. Za den jsem našlapal asi padesát kilometrů, tak jsme tomu říkali Cetvínská padesátka. Na vycházce jsem byl za celou vojnu jenom tři krát a do toho počítám i přísahu. Lováš neměl rád když se mu vojáček díval v hospodě do huby. Nám to nevadilo, díky pátračůk, kteří nás zásobovali alkoholem jsme to snášeli dobře, a komu by se ještě chtělo po Cetvínské padesátce šlapat z Janove Vsi do Malont a zpět pěšky. Na vycházku se šlo v 19 hod, než jsi přišel do hospody tak bylo 20 hod a v 22 hod se hospoda zavírala. Zdraví všechny tygry Džumpapa