Vojensko.cz

V 80 letech byla v plánu zde velká přehrada , měla zatopit u území Rakouska .Nedomluvili se na výměně území chtěli území na Valticku a tam je uhlí .Vše mi vyprávěl náčelník OPK Hatě .

Dle mých poznatků se nacházela v těchto místech pěchotní střelnice ppl. 24 ze Znojma.
Malá studie nahodilých střelnic za první republiky na zn. okrese vyšla ve sborníku SOkA Znojmo.
Střelnice byla využívaná pro střelbu z kulometů a pušek.
Přesná datace se bohužel nedá určit, neboť dokumentace je v OA jen torzovitá. Přesto vlastním pár datovaných náčrtků s oznámením o střelbách, které oznamuje pluk Okresnímu úřadu.

Kolega z práce (Správa NP Podyjí) se domnívá, že střelnice vznikla již za první republiky, údajně zhruba ve 30. letech. Je pravda, že máme letecké snímky z roku 1938 a zdá se, že objekt terče je tam už patrný. Jinak my tomu místu dnes říkám Široká louka. Prostor těsně u terčů jsme v současné době odlesnili (byl tam nálet akátů) a chceme jej zpátky přeměnit v sečenou louku. Louka jako taková slouží jako důležité potravní stanoviště ohroženého motýla jasoně dymnivkového.
Na louku je turistům vstup zakázán, ale přístup tam mají např. rybáři (je tam začátek rybářského revíru). Já tam chodím dělat monitoring toho jasoně a v životě jsem tam nikoho nepotkal (ani ty rybáře). Je to zajímavé místo, ze kterého dýchá historie. Těsně na střelnicí/loukou je stará cesta vystavená z kamenů uložených na sucho. To už by dneska nikdo nepostavil. To je ráj ještěrek i třeba užovky stromové.
Jinak myslím si, že by stačilo zajít v Mašovicích do hospody a zeptat se nějakého pamětníka. V Mašovicích totiž dodnes žijí starousedlíci, kteří budou vědět lecos.

O vzniku střelnice stále pátráme a čím více pátráme, tím je více otazníků... Zatím poslední teorie o tomto místě je taková, že střelnice vznikla kolem druhé svět. války a že ji za války využíval Wehrmacht. Cesta k ní vedla od Mašovic, nikoliv od Znojma kolem vody. To je zatím vše, jak se zase něco "dozvíme" dáme vědět.

Coby třináctiletý kluk(v roce 1964) jsem tam jezdil na kole. Cesta by la zpevněná prašná, sjízdná i pro nákladní auta a vedla kolem Obří hlavy proti proudu Dyje. Před Mločím údolím byly asi tři chaty, v Mločím údolí je přítok Mašovického potoka do Dyje. Zde u bunkru se cesta rozdvojovala, vedla do kopce do lesa a k Mašovické střelnici, odbočka z ní se vracela dolů ke střelnici „U Býčí skály“. Po ní jezdili esenbáci autem Praga „espětka“ na tu střelnici, nebo taky přes Mašovickou střelnici. Pokud se u bunkru neodbočilo do lesa, cesta pokračovala souběžně s Dyjí až ke střelnici „U Býčí skály“. S klukama jsme tam sbírávali prázdné nábojnice. Střelnice byla louka široká asi 30 metrů, ne moc dlouhá, asi 100 m, byl tam zachovalý jakýsi zděný, či betonový kryt pod úrovní terénu, kde byla obsluha terčů. Pochybuji, že se tam střílelo z kulometů. Na to byla střelnice příliš krátká. Louka se na konci měnila v prudkou skalnatou zalesněnou stráň. Dál proti proudu Dyje vedla podél břehu pro kolo nesjízdná pěšinka. Tam už se nesmělo, byla zde cedule“ Hraniční pásmo, vstup jen na povolení“. Po ní mohli jít i rybáři, kteří měli povolení ke vstupu. Ta vedla až k pohraniční rotě Devět mýnů (dříve Gruberova hospoda,či mlýn) a sloužila pohraničníkům, pro rybáře jen výjimečně, to bylo na ryby už daleko. Já jsem tam byl s tátou několikrát na rybách, motorku jsme nechávali na konci střelnice.