Vojensko.cz

Coby třináctiletý kluk(v roce 1964) jsem tam jezdil na kole. Cesta by la zpevněná prašná, sjízdná i pro nákladní auta a vedla kolem Obří hlavy proti proudu Dyje. Před Mločím údolím byly asi tři chaty, v Mločím údolí je přítok Mašovického potoka do Dyje. Zde u bunkru se cesta rozdvojovala, vedla do kopce do lesa a k Mašovické střelnici, odbočka z ní se vracela dolů ke střelnici „U Býčí skály“. Po ní jezdili esenbáci autem Praga „espětka“ na tu střelnici, nebo taky přes Mašovickou střelnici. Pokud se u bunkru neodbočilo do lesa, cesta pokračovala souběžně s Dyjí až ke střelnici „U Býčí skály“. S klukama jsme tam sbírávali prázdné nábojnice. Střelnice byla louka široká asi 30 metrů, ne moc dlouhá, asi 100 m, byl tam zachovalý jakýsi zděný, či betonový kryt pod úrovní terénu, kde byla obsluha terčů. Pochybuji, že se tam střílelo z kulometů. Na to byla střelnice příliš krátká. Louka se na konci měnila v prudkou skalnatou zalesněnou stráň. Dál proti proudu Dyje vedla podél břehu pro kolo nesjízdná pěšinka. Tam už se nesmělo, byla zde cedule“ Hraniční pásmo, vstup jen na povolení“. Po ní mohli jít i rybáři, kteří měli povolení ke vstupu. Ta vedla až k pohraniční rotě Devět mýnů (dříve Gruberova hospoda,či mlýn) a sloužila pohraničníkům, pro rybáře jen výjimečně, to bylo na ryby už daleko. Já jsem tam byl s tátou několikrát na rybách, motorku jsme nechávali na konci střelnice.